Je třeba spěchat s finanční ústavou?

10.03.2015 22:46

Schválená brzda nehodě nezabrání

Než by reflektoval „best practice“ a empirické studie identifikující úspěšná fiskální pravidla, je návrh vlády na dluhovou brzdu spíše nastaven tak, aby vládě nepřekážel – alespoň ne v nejbližších letech. Vláda moc dobře ví, že dluhová brzda na 55 procentech hrubého domácího produktu ji nijak neomezuje a v žádném případě nenutí k rozpočtové zodpovědnosti. Dluhová brzda jen určuje, kde je pomyslná zeď, do které bychom neměli narazit (pokud se ekonomika nepropadne do vážné recese).

Zákon o fiskální odpovědnosti neřeší to, co by mu dle názvu slušelo: odpovědnost – tedy jak by se měla vláda chovat, když se k oné zdi začne nebezpečně blížit. Zahráváme si tu s morálním hazardem – vláda může pěkně „zatopit“ svým následovnicím plně pod heslem „po nás potopa“. Maastrichtskými kritérii povolovaný maximální schodek veřejného rozpočtu ve výši tří procent HDP není dostatečně silnou brzdou. Bude mít Národní rozpočtová rada, jejíž vedení bude volené poslanci, dostatečnou kredibilitu a váhu, aby mohla usměrňovat rozpočtovou politiku vlády? Nemělo se pravidlo pro vládní dluh doplnit i pravidlem pro rozpočet tak, aby se zohlednila aktuální hospodářská situace země?

Dynamika se neřeší

Ze zahraničních zkušeností s fiskálními pravidly vyplývá, že fiskální pravidla pro vládní rozpočty kombinovaná s výdajovou brzdou jsou účinnější než jiná. Každé pravidlo by mělo být snadno kontrolovatelné, vymahatelné, srozumitelné a dostatečně flexibilní ve vztahu k hospodářskému cyklu. Historické zkušenosti také říkají, že nejde ani tak o výši vládního dluhu jako o její změnu (dynamiku). Co z toho schválená fiskální brzda splňuje?

Začněme odzadu: dynamiku dluhu neřeší, zohledňuje jen pokles ekonomiky, a nikoli její neočekávané zrychlení, nepřináší žádná pravidla pro výdaje (předložení slohových cvičení na téma střednědobého výhledu státního rozpočtu nepovažuji za pravidlo). Jednoduchost tentokrát zvítězila. Česká vláda se přitom mohla inspirovat v Polsku – to přijalo už před několika lety propracované fiskální pravidlo včetně výdajového.

Ve světě existují také pravidla pro využití neočekávaných příjmů nebo finančních rezerv na horší časy (tzv.rainy day funds). Ta přikazují vládě, aby nečekané příjmy či rezervy využívala na postupnou redukci dluhu, a ne na vylepšení rozpočtu. Tato pravidla skvěle fungují při nečekaně příznivém vývoji, kdy ekonomika generuje vyšší příjmy a ulevuje státní pokladně. Že to jde, dokazuje i loňský pokles státního dluhu České republiky o zhruba 20 miliard korun. Ale šlo by to ještě lépe, kdyby se chtělo – anebo muselo kvůli pravidlu.

  • Na závěr mi dovolte malé připodobnění:

Zodpovědný řidič preventivně zpomalí, když cítí, že by mohlo hrozit nebezpečí, a začne šlapat na brzdu ještě dříve, než dojde ke srážce. A je-li to možné, preventivně udržuje dostatečně bezpečnou vzdálenost od překážky. A nedělá to proto, že tam zrovna stojí policista s radarem.

A tak by se měl chovat i zodpovědný hospodář: omezovat se ve výdajích dříve, než narazí na nějakou hranici (55 procent HDP). A v případě lepšího než očekávaného vývoje splácet staré dluhy přebytečnými příjmy. Žádné projídání.

Vyšlo jako příspěvek v DEBATĚ Jana Macháčka. Celý text najdete zde:

http://ceskapozice.lidovky.cz/debata-jana-machacka-je-treba-spechat-s-financni-ustavou-pi4-/debata-jana-machacka.aspx?c=A150303_152229_machackova-debata_lube

Zpět