Kdo chce kam, pomozme mu tam...

17.06.2015 13:19

Řecké vlády selhaly. Selhaly v „nakoupení“ občanů pro nutné reformy. Neuměly lidem vysvětlit, proč jsou reformy nutné a že v případě úspěšného zavedení bude lépe. Nebyly ochotny připustit, že si Řecko žilo léta na vysoké noze. Ačkoliv ještě před vypuknutím finanční krize muselo být tamní vládní elitě jasné, že Řecko míří k velkému problému, nic nepodnikla.

Reformy rok od roku kladly stále větší důraz na snižování výdajů, zatímco zvyšování příjmů státu jak v podobě daní, tak jednorázových příjmů za prodej státního majetku a podílu ve státem (spolu)vlastněných firmách se dostávalo mimo pozornost. Proč všechny ty levicové vlády, které se od krize u moci vystřídaly, nehledaly spásu v omezování daňových úniků (v rozsahu 20 miliard eur ročně dle odhadu OECD)? A jak je možné, že když už se našlo rozumné opatření na snížení daňových úniků (viz evidence tržeb navržená vládou v roce 2011), skončilo to fiaskem?

Nabízí se vysvětlení: Řecko kontrolují struktury, které změnu nechtějí – život na dluh a nad poměry jim vyhovoval.

Chudoba?

Ale statistiky jsou neúprosné. Podle nich je v Řecku pro růst daní a selektivní pokles výdajů stále prostor. Podíl vybraných daní na HDP Řecka je totiž nižší než průměr EU. Ve výdajích navzdory mediálním kampani současné vlády je také kde škrtat. Tak například kontroverzní řecké důchody – podle dat Evropské komise spolyká řecký důchodový systém ročně 18 procent domácího produktu (HDP), v Evropě 13 procent v průměru a v Německu 12 procent.
Byť nechci zlehčovat tíživou sociální situaci Řeků, podle suchých a tvrdých čísel nejsou Řekové v tak bezprostředním riziku chudoby, jak se někdy v médiích interpretuje (viz tabulka).
Indikátor rizika chudoby (% populace, které se během roku může propadnout pod hranici 60 % mediánu disponibilního příjmu)
 
  2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Eurozóna (18 zemí) : 11,9 11,7 10,4 10,2 10,2 8,6 :
Řecko 12,2 17,1 14,4 12,7 13,2 13,3 : :
Lotyšsko : 16,7 12,3 16,1 12,5 16,0 10,0 :
Portugalsko 8,5 8,8 9,7 9,9 11,9 10,4 12,2 :

Pramen: Eurostat, červen 2015.
 

Směr – kolaps

 
V jednom ale s Řeky souhlasím. Neselhali jen oni. V přesvědčování Řeků o potřebě reforem a vysvětlování jejich smyslu selhaly i evropské instituce. Z úst jejich představitelů málo často a málo hlasitě zněly důvody, proč je potřeba neudržitelnou situaci v Řecku narovnat, a jak jim Evropa může pomoci. Vždyť díky záchrannému balíčku a odpuštění části dluhu platí nyní Řecko na úrocích méně než například Itálie či Portugalsko.
 
Díky této pomoci a případně dalšímu odpuštění dluhu či snížení úroků z dluhu by bylo Řecko při silné vůli schopno postupně své zadlužení snižovat (kdyby se průměrná výše úroků placených z dluhu snížila na dvě procenta ročně ze současných čtyř procent a řecká ekonomika by opět začala růst dvěma procenty ročně, za 34 let by vládní dluh klesl na 100 procent HDP, což na evropské poměry není špatný výsledek). To by ale vedoucí představitelé a mocné podnikatelské struktury museli chtít.

Řekové místo tohoto, aby se soustředili na nejbolavější problémy ekonomiky (klesající daňové příjmy, šedá ekonomika v rozsahu 25 procent HDP dle odhadu OECD, propojení businessu s politikou, neefektivní polostátní firmy, zhroucený trh práce, druhotná platební neschopnost přiživovaná špatnou platební morálkou samotného státu…), hledají viníka na špatné straně – mezi věřiteli. S tímto přístupem ničeho nedosáhnou a ve finále budou muset přiznat porážku. Řecko směřuje ke kolapsu.
 

 

Zpět