Řecký dluh v kouřové cloně

Spanilá jízda řeckého premiéra Alexise Tsiprase a řeckého ministra financí Yanise Varoufakise se slibně rozjížděla Evropou, až narazila na nepřekonatelnou překážku: Německo. Naivní představa řeckých představitelů Syrizy, že se evropští představitelé jen tak snadno „bez boje“ vzdají svých pohledávek a odpustí Řecku alespoň část dluhu, se brzy rozplynula. Místo tohoto přišel řecký ministr financí s nápadem vyměnit řecký dluh za dluhopisy vázané na ekonomický růst této země.

Dost možná ho inspiroval výrok světově známého ekonoma Paula Krugmana, který tvrdí, že kdyby Řecko nemuselo dosáhnout primárního přebytku (to je přebytek vládního rozpočtu před úhradou úrokových nákladů na dluh) ve výši 4,5 procenta hrubého domácího produktu, tak by mohlo zvýšit vládní výdaje o devět procent HDP a samotné HDP by pak vzrostlo až o dvanáct procent oproti původnímu stavu. Nezaměstnanost by pak prý poklesla o deset procent.

Bohužel těmto hrubým výpočtům nemohu věřit – vždyť sama Syriza přiznává, že peníze končí v kapsách oligarchů, zatímco obyčejní lidé nesou na svých bedrech veškerou zátěž úspor. Sypat peníze do děravého měšce nemá smysl. Je potřeba nejdříve zašít „díry“ – v případě Řecka zrekonstruovat stát, naučit se efektivně vybírat daně a kontrolovat výdaje. Žádný věřitel nebude chtít vyměnit své standardní pohledávky za dluhopisy vázané na ekonomický růst, který je postaven na chatrných základech. Navíc investoři si ještě pamatují, jak Řecko upravovalo statistiky – kdo jim zaručí, že tentokrát to nebude v neprospěch růstu ekonomiky, a tím pádem i proti zájmu věřitelů?

 

Ačkoliv se očekává, že výkonnost řecké ekonomiky se letos zvedne o dvě procenta, je to růst, který stav ekonomiky výrazně nezmění. Nicméně když bude Řecko chtít, pomůže mu to splácet dluhy. Díky záchranné pomoci od Evropské centrální banky (ECB) jsou skutečné úrokové náklady řeckého dluhu nižší než standardně uváděná zhruba čtyři procenta HDP. Podle think-tanku Bruegel to je něco pod třemi procenty HDP.

 

Pokud Řecko o tuto pomoc nepřijde a poroste o dvě procenta ročně (v běžných cenách), tak podle jednoduché aritmetiky dluhu nám vyjde, že ke snížení vládního dluhu ze 175 procent HDP na 170 procent by řecká vláda potřebovala udržet právě onen vyžadovaný primární přebytek na zhruba 4,5 procenta HDP. Ale když ECB vypoví pomoc, úroky z dluhu raketově vyskočí a Řecko nebude schopné splácet.

ECB má v ruce těžký kalibr a nebojí se ho použít (jak také ukázala vyloučením řeckých státních dluhopisů ze seznamu přijímaných aktiv v běžných operacích s ECB). Takže pokud Řecko opravdu nechce skončit mimo eurozónu, musí přijít s přijatelnějšími návrhy. Jsme nyní svědky boje o budoucí podobu a fungování eurozóny.

 

 

Vyšlo jako příspěvek v DEBATĚ Jana Macháčka. Celý text najdete zde: 

ceskapozice.lidovky.cz/debata-jana-machacka-jak-to-bude-se-slibenymi-reckymi-reformami-a-s-dluhem-1o8-/debata-jana-machacka.aspx?c=A150203_122922_machackova-debata_kasa